Vracím se z večerní procházky a je mě tak trochu smutno. Na kraji „psího výběhu“ v Černovicích jsme potkali pána s paní, kteří s sebou měli malé, asi 3leté dítě. Toto dítě bylo nechtěně poraženo jiným probíhajícím psem. Kontakt byl nechtěný, ale pán byl na tzv. pejskaře slovně velmi nevybíravý… Na jednu stranu se nedivím, na druhou stranu nechat stát o samotě a bez opory 3leté dítě v prostoru, kde se pohybují psi je podle mého názoru krajně neodpovědné. Je to o toleranci? Nebo se na malém prostoru střetávají různé zájmové skupiny, které se nedomluví a ani domluvit nechtějí? Že Vás nikdo ve velkém městě nezná? A co takhle vzájemný respekt?
Sama mám v držení fenu a věnuji se kynologii a mrzí mě, když denně potkávám další tzv. pejskaře, kteří se neumí ke zvířeti, které si pořídili, chovat. Naprosto zbytečně potom roste nevraživost „nepejskařů“ k „pejskařům“ a „pejskařů“ mezi sebou navzájem.
Koncentrace psů v městských aglomeracích se neustále zvyšuje. Každý chce mít chlupatého kamaráda. Tomu lze porozumět. Jen poslední dobou mám ten pocit, že ne každý ví, co obnáší držení psa a jeho vedení. Je bláhové předpokládat, že si psa pořídí jen člověk poučený? Každý majitel psa by měl přece své zvíře znát do té míry a chovat se tak, aby jiným neškodil. A že by si po něm měl uklidit, to by snad mělo být samozřejmostí. Staré dobré pravidlo říká: žít a nechat žít. Jako naprosto absurdní mě připadá situace, kdy mám své zvíře u nohy a musím se bránit útoku jiného zvířete puštěného na volno s košem, které není ovladatelné svým pánem. Podobnou situaci si dovolím hodnotit jako bezohlednost nejvyššího stupně. Mějte alespoň trochu ohledů ke svému okolí. Osobně se přimlouvám za ovladatelné a vycvičené psy. Ti ať si chodí na volno a třeba i bez koše. Naopak – koš jako takový znemožňuje se zvířetem motivačně pracovat. Bez koše motivujete psa k žádoucímu chování formou pamlsků a odměn mnohem jednodušeji. Schází sebereflexe majitelů psů. Když přijdete na kynologické cvičiště je pes s košem známkou nezvládnutého zvířete. Alespoň základní výcvik u psů většího tělesného rámce by měl být samozřejmostí. Naučte se jak se chovat ke svému zvířeti. Ono se prostřednictvím Vás potom naučí chovat ke svému okolí. Vycvičený a ovladatelný pes je bezkonfliktní. Naprostým základem podle zkušebních řádů je zkouška s názvem ZOP – základní ovladatelnost psa. Složení zkoušky lze doložit písemnou formou. Navrhuji, aby tato zkouška nebo jiná zkouška z výkonu byla podmínkou pro puštění psa na volno ať s košem nebo bez něj. Pro „nepejskaře“ by byl na volno pouštěný pes signálem, že je cvičený a nemusí se ho bát. Pro vnímání „pejskaře“ by to nebyl pes „na volno“, ale „pod vlivem“ a v tom je obrovský rozdíl. Když si pořídíte auto, také musíte mít oprávnění k řízení…. Ostatní psi bez prokázané ovladatelnosti pánem nad 10 kg dejme na vodítko. Protože agresivní neovladatelný pes vypuštěný s košem není bezpečný, i když jeho vypuštění na veřejných prostranstvích vyhláška města umožňuje. A nám všem – „pejskařům“ i „nepejskařům“ bude lépe.
Kontakt na autora článku v redakci.