Základy fyziologie rozmnožování, březost, porod, kastrace

Schopnost rozmnožování (autoreprodukce) je jednou ze základních a charakteristických vlastností všech forem živé hmoty. K zajištění rozmnožovací funkce se v procesu vývoje živočichů vyvinula řada specializovaných orgánů, které slouží k tvorbě pohlavních buněk a umožňují jejich spojení. Tím vzniká nový jedinec.

Podle přítomnosti pohlavních orgánů se pak většina živočichů rozlišuje na jedince samčího a samičího pohlaví. Odborně se tento stav nazývá pohlavním dimorfismem. Pohlavní orgány se skládají z pohlavních žláz, vývodných cest a zevních částí. Další důležitou funkcí pohlavního ústrojí je tvorba a vyměšování pohlavních hormonů. Pohlavní hormony ovlivňují nejen vývoj a normální funkci pohlavních orgánů, ale také růst, temperament, metabolické pochody jedince a sladění pohlavních funkcí samců a samic.

Psi (samci) jsou nestále pohlavně aktivní a páří se, je-li příležitost, řadí k proto k tzv. oportunistům. Od puberty produkují v semenotvorných kanálcích varlat spermie. Pes je přitahován pachem hormonálně aktivní feny během její říje, pach feny stimuluje jeho podvěsek mozkový (hypofýzu). Podvěsek mozkový dá pokyn varlatům, aby vytvářely více testosteronu a spermatických buněk. U feny je situace mnohem složitější.

Feny mají většinou dva reprodukční cykly za rok (tzv. hárají). Za háráním stojí sezónní zvýšení hormonu estrogenu. Přibližně 12 dní před začátkem říje fenám zduří vulva a produkuje výtok. Z pochvy jí vytéká krvavý hlen (tzv. barví), který později mění barvu – teprve v této době aktivně vyhledává psa a je ochotná k páření. Během říje (trvající pět dní) výtok slábne, vaječníky začínají uvolňovat vajíčka (tzv. ovulace), která pustupují směrem k děloze vejcovody. V děloze se vajička - pokud jsou oplozena - posléze uhnízdí (tzv. nidace). Oplozená vajíčka se vyvíjejí v embryo, které se dále mění v plod (fetus). Březost trvá u fen v průměru 63dní. Pokud nedojde k páření, prodělává fena hormonální „těhotenství“ (metestrální stadium) trvající osm týdnů, následované 15 týdnů trvajícím obdobím pohlavního klidu (anestrální stadium), trvající do začátku příštího cyklu.

Fena pohlavně dospívá ve věku deseti měsíců a ochotně se páří i v průběhu své první říje. Ve věku první říje ještě ale nedosahuje emoční a fyzické zralosti; to často vede k malému vrhu a zanedbávání štěňat. Páření je většinou mnohem úspěšnější v průběhu následujících reprodukčních cyklů. Nejvíce fen ovuluje mezi 10. a 12. dnem po zahájení cyklu, ale toto schéma se u jednotlivců liší. Většina chovatelů proto nechává feny připustit dvakrát, mezi 10. a 12. nebo 11. a 13. dnem. Mikroskopické vyšetření vaginálního stěru sice poskytne přijatelný údaj o stupni ovulace feny, ale mnohem přesnější je sledovat hladinu hormonů v krvi.

Spermie jsou uchováni v nadvarleti (epididymis) a během páření sestupují dvěma spermatickými provazci k prostatě. Spojí se jejím sekretem, který obsahuje cuk (zajišťuje jejich výživu a udržuje životaschopnost). Při páření se spermie dostávají do pochvy feny a putují k uvolněným vajíčkům ve vejcovodech. Zde dochází k jejich oplození. Oplozená vajíčka se usadí (nidují) v děloze a vyvíjejí se zde následující dva měsíce v plod.

Ačkoli se moderní pes velmi vzdálil od svého předka, v jeho rituálech spojených se sexuálním chováním se stále odrážejí projevy smečkového zvířete. Vlci mají říji (estrus) jedenkrát v roce, na jaře, zatímco většina psů dvakrát do roka (typický znak domestikace). Kdo s kým se bude pářit, je ve smečce vlků určeno sociálním postavením. Dominantní samec zřídka kdy dovolí podřízenému samci, aby se pářil s říjnými samicemi.

Fena nemusí projevovat ochotu pářit se s neznámými psy. Pokud je ale v přítomnosti známých samců, může se pářit s několika partnery i několikrát za říji. Pravděpodobnost úspěšného zabřeznutí je poté velmi vysoká.

Pokud vezme majitel hárající fenu k neznámému samci a očekává, že se bude ochotně pářit, může být zklamán. Fena často cizího psa odmítá, protože přijetí neodpovídá jejímu přirozenému sexuálnímu chování. Při námluvách fena často provokuje psa ke hře – přední částí těla poklesne do „hravé poklony“ nebo vyskakuje na samce. Očichává mu penis a dovoluje mu očichávat a olizovat její vulvu (pes kontroluje vomeronazálním orgánem hladinu pohlavních hormonů ve vzorku její moči). Není-li fena svolná k páření, otáčí se a ustupuje. Je-li v optimálním stadiu ovulace, oba psi rituály ukončí a spáří se. Fena pevně stojí, pes jí vyskočí na hřbet, stiskne jí boky předními končetinami, zavede jí penis do pochvy a rychlými pohyby pánví si vyvolá ejakulaci (vypuštění semene). Během páření zduří topořivé těleso penisu a tzv. svázání, zajistí proniknutí spermií do blízkosti děložního krčku feny. Aby se mohli psi během páření, kdy jsou vystaveni nebezpečí, bránit napadení, přehodí pes zadní nohu přes hřbet feny a oba zůstávají stát se zadky přitisknutými k sobě s volným výhledem do okolí.

  • Neuvažujte o připuštění své feny, dokud si nebudete jisti, že najdete domov pro všechna štěňata z vrhu.
  • Nenechejte psa nebo fenu pářit se jen proto, že je to „přirozené“. Myslíte si, že je přirozenější jednou svolit k páření, abyste vyhověli „volání přírody“? Doufáte, že pes už se nebude chtít nikdy pářit? Nesmysl.
  • Po dobu říje venčete fenu vždy na vodítku, zabráníte tak nežádoucímu styku s volně pobíhajícími psy.
  • Připouštějte pouze fenu fyzicky a psychicky vyspělou a zdravou, která není nositelkou dědičné choroby.
  • Neočekávejte, že veškerou péči o štěňata zastane pouze fena. I vy nesete zodpovědnost za péči o její potomstvo. Štěňata musejí být dobře socializovaná, než opustí váš domov.

Rozmnožování je přirozeným důsledkem pohlavní aktivity. Je nepochybně zásadní pro většinu psů a nedostatek jeho naplnění může vést k sociálním problémům a k destrukčnímu chování. V tomto případě se doporučuje kastrace, která může zjednodušit život psovi i jeho majiteli. Kastrované feny nehárají, vy neřešíte problémy nechtěné březosti a změny nálad feny vyvolané hormony. Hlavně lze kastrací feny předejít mnoha zdravotním problémům. Kastrovaný pes (samec) se méně toulá, je mnohem citlivější a spíše vyprazdňuje močový měchýř naráz než značkováním okolí. Psi si ponechají schopnost obrany teritoria, ale nejsou tak agresivní vůči jiným samcům. Kastrace má ale i několik nevýhod. Nejběžnější je váhový přírůstek; postihuje jednoho ze tří kastrovaných psů. Hmotnost lze regulovat krmením a pohybem. Občas se změní i pach samce a ostatní samci se s ním snaží pářit. Vzácně může vést kastrace k inkontinenci (neschopnost udržet moč), která souvisí s hladinou hormonů.

Březost

Jeden z prvních příznaků březosti, zvětšení a zrůžovění mléčných žláz, se objevuje asi čtyři týdny po oplození. Od 4. do 5. týdne březosti by měl být veterinář schopen nahmatat v břiše feny zduřeniny velikosti golfového míčku a určit počet plodů. Krátce poté se břicho začne viditelně zvětšovat. Během posledního stadia březosti si fena často jazykem čistí a masíruje mléčné žlázy.

Fyziologie březosti

Poté, co se zralá vajíčka ve vaječníku uvolní z folikulu, vzniknou tzv. žlutá tělíska, která začnou produkovat těhotenský hormon progesteron. Ten připravuje sliznici dělohy na přijetí oplozeného vajíčka a udržuje dělohu ve stavu vhodném pro výživu a ochranu zárodků (je produkován také placentou). Ovlivňuje mateřské chování feny a produkci mléka. Jako jediná ze všech domestikovaných zvířat vstupuje fena přirozeně do stadia dvouměsíční hormonální březosti, ať už je či není březí. Následkem toho se po proběhnutí říje může chovat a vypadat jako březí, ačkoli prodělává pouze hormonální čili tzv. falešnou březost. Během této doby se u ní mohou projevit výrazné změny nálady, případně i smyslového vnímání; např. sbírá plyšové hračky nebo oděvy, odnáší si je do pelíšku a brání je. Dokud to není feně skutečně fyzicky či psychicky nepříjemné, není třeba žádné léčby, postačí omezený příjem krmiva, příp. vody a vyšší fyzická zátěž, pokud ano, podávají se orálně (ústy) inhibitory hormonu prolaktinu.

U zvířat je příznakem březosti vysoká hladina progesteronu v moči. U fen je však tento hormon po ovulaci normálně přítomen jak v moči, tak v krvi; jeho kontrola tedy nemůže být používána pro testy březosti. Ačkoli byly vyvinuty různé krevní testy, nejúčelnější způsob, jak rozlišit mezi pravou a falešnou březostí je vyšetření dělohy ultrazvukem.

Během prvních tří týdnů březosti jsou nenarozená štěňata vystavena největšímu riziku. Jejich zdravý vývoj mohou vážně narušit léky nebo infekční onemocnění matky. Po porodu získává mládě protilátky proti infekčním onemocněním, která matka prodělala nebo proti kterým byla očkovaná. Jestliže byla např. očkovaná proti psince, její ochranné protilátky přecházejí do organismu štěněte s prvním kojením, protože jsou obsaženy v mlezivu (kolostrum, první mléko). Feny by proto měly být očkovány ještě před zabřeznutím, aby se zvýšila pasivní ochrana štěňat dodáním dostatečného množství protilátek prostřednictvím mléka.

Vývoj štěňat probíhá v děloze matky. Bylo prokázáno, že během nitroděložního vývoje je lidské embryo a později i plod ovlivňovány stylem života matky. Totéž platí pro vývoj štěňat. Cokoli fena pozře a jaké emoce či stresy zažije během březosti, to ovlivní vývoj jejích mláďat. Na rozdíl od lidí je u psů také velmi důležitý vliv pozice plodu v děloze. Děloha feny má dva rohy a plody se vyvíjejí v každém z nich; zárodky ležící uprostřed rohů dělohy jsou většinou lépe vyživovány než ty, které jsou uložené na jejich koncích. Štěňata položená vedle sebe se také ovlivňují navzájem. Při vývoji pohlavních žláz samce se tvoří hormon testosteron, který působí na vyvíjející se mozek sousedního štěněte a tím na vznik jeho nervových spojů utvářejících určité projevy chování (např. projevy dominance). Plody štěňat samičího pohlaví, které se vyvíjejí mezi dvěmi samčími plody, mohou být vystaveny účinku těchto malých dávek testosteronu, což předurčuje jejich vývoj ve směru lehce „samčího“ mozku, následně s mnohem dominantnější a energičtější osobností.

Porod

Asi 24 hodin před porodem přestane březí fena přijímat potravu. Většinu času tráví v pelechu, který si vybrala, zpravidla na krytém, izolovaném místě. Feny, které mají přístup ven, možná budou mít snahu vyhrabat si doupě, zatímco feny žijící v bytě si vyberou otevřenou skříň či zalezou pod postel. Jak se porod blíží, některé budou možná podrážděné a kousavé. Během prvního, tzv. otevírajícího stadia je fena neklidná, tlačí a často močí. Jakmile jí začnou první vypuzovací stahy, posouvá se plod obalený plodovými obaly do porodního kanálu. Přitom praská vnější (alantochoriový) obal plodu a vytéká vazká, průhledná tekutina. Poté stahy zesílí a stanou se rytmičtějšími; nastává druhé stadium, vypuzovací.

Většina fen při porodu leží na boku. Některé však rodí ve stoji, takže štěňata padají z nevelké výšky na zem. První štěně fena vypudí stahy děložních svalů a břišního lisu přibližně během dvou hodin od zahájení porodu. Většina štěňat se rodí hlavičkou napřed, ale není neobvyklá ani poloha obrácená (zadní končetiny jdou jako první). K vytlačení hlavičky a ramen porodním kanálem jsou potřeba nejsilnější stahy. Jakmile je hlavička venku, následuje již hladce celé tělíčko. Každé štěně se rodí chráněné anionovým obalem s obsahem tmavozelené až černé husté tekutiny. Matka obaly z jeho hlavy a těla trhá a olizuje. Důkladnou masáží podnítí štěně k prvnímu nadechnutí. Novorozence jazykem osuší, čímž snižuje riziko jeho podchlazení. Po vypuzení každého mláděte vyjde placenta, orgán, která v děloze zajišťoval jeho výživu. Plod je s placentou spojen pupeční šňůrou. Matka většinou pupeční šňůru překousne asi 3cm od těla štěněte a placentu a plodové obaly sežere. Po asi 30 minutách je připravena porodit další štěně. Zdravá štěňata, přitahována teplem jejího těla, se drží v blízkosti matky. Obecně mají větší plemena v jednom vrhu více štěňat než plemena menší. I v průběhu porodu některé feny leží na boku a umožňují sát novorozencům mléko, avšak teprve po vypuzení posledního štěněte se fena uvolní a kojí.

V průběhu porodu existuje několik rizikových momentů. Pokud fena má např. slabé kontrakce, musejí být štěňata vybavena císařským řezem. Po porodu hrozí krvácení (hemoragie), infekce, snížení čí výhřez dělohy a eklampsie (onemocnění spojené s velkým výdejem minerálních látek, zejména se snížením hladiny vápníku v krvi; projevuje se křečemi). Pokud má vaše fena problémy během porodu nebo po něm, urychleně vyhledejte veterinární pomoc.

Dalších 24 hodin po porodu matka svá mláďata obyčejně neopouští. Jejich pláč ji znepokojuje; znamená většinou hlad a ona je ochotně kojí. Po nakrmení jim pravidelně olizuje okolí konečníku a tak je podněcuje k vyprázdnění. Jejich trus sežere, pravděpodobně proto, aby skryla přítomnost štěňat v této době obzvlášť zranitelných; druhý důvod možná je, že chce svá mláďata udržet v čistotě. Jestliže se mládě vzdálí od matky, ale nekřičí, ta si jej nevšímá. Obyčejně při větším počtu štěňat ve vrhu (sedm a více) se jedno narodí s viditelným nebo neviditelným postižením a brzy po narození uhyne, pokud mu chovatel nepomůže. Matka se soustředí především na péči o zdravá štěňata, zahřívá je, krmí a chrání.

Novorozená štěňata se drží v těsné blízkosti matky. Pomocí tepelných senzorů na čenichu vyhledávají nejteplejší místo na matčině břiše. Jakmile se mládě dotkne matky (nebo jiného štěněte), spustí se u něho kombinací dotykových a čichových receptorů reflex hledání mléčné žlázy.

Cílená plemenitba za účelem určitých zásahů do fyzických vlastností psa zkomplikovaly u některých plemen rozmnožování. Zejména štěňata buldoků mají příliš velkou hlavu na to, aby prošla porodním kanálem. Další plemena, např. jorkšírský teriér, rodí štěňata tak velká, že často musejí být vybavena císařským řezem. Dalmatinové zase mají tak početné vrhy, že matka nemůže vytvořit dostatek mléka, aby všechna mláďata uživila. Feny jiných plemen zase mají potíže se spuštěním mléka. Ale to je jen pár příkladů, ve skutečnosti je jich mnohem víc. Možná bychom se my lidé, měli zamyslet nad tím, co děláme. I když u některých plemen už na tom FCI začala pracovat a upravovat plemenné standardy, ještě to asi chvíli potrvá. Zpravidla k nápravě stačí pohotová rada či odborný zásah veterináře, díky kterým lze překonat většinu problémů.

Neplodnost

Neplodnost samce bývá následkem onemocnění prostaty nebo varlat, nedostatečnou funkcí štítné žlázy nebo prodlouženými horečnatými stavy. Neplodnost feny je poměrně obtížné vyhodnotit; užitečnou informaci přinášejí hormonální testy během říje. Každá fena má svůj vlastní průběh cyklu říje, a tak zůstává nejčastější příčinou neúspěšného páření většinou špatně vypočítaná doba připouštění.

Podle článků Bruce Fogle zpracovala Jitka Hrdinová