V minulém díle jsme si vybrali štěňátko, dneska se podíváme jak na to, abychom takové měli doma.
Je důležité vědět, jestli naše budoucí štěňátko má být s průkazem původu. Psi, kteří jej nemají, se nemohou zúčastňovat výstav a nesmějí skládat mezinárodní zkoušky z výkonu ani se účastnit mezinárodních soutěží. Pokud Vám to nevadí, pak jen dodám, že průkaz původu je určitou zárukou, že Vám ze štěněte vyroste skutečně pes, kterého jste si vybrali.
Hledáte-li především kamaráda a netrváte na rodokmenu, můžete najít inzeráty v odborných časopisech, denním tisku nebo si vzít pejska třeba z útulku. Jen pozor, pejsek z útulku může po předešlých zkušenostech trpět nějakou duševní poruchou. Může být například na svém novém pánovi tak závislý, že odejdete-li do práce, z nervozity a strachu Vám zatím zničí celý byt nebo vydrží nepřetržitě 6 hodin výt, může se bát dětí, aut, útočit na psy apod. Pejsci s rodokmenem jsou podstatně dražší, a proto se podíváme, jak vybrat chovatele, abychom za své peníze dostali opravdu kvalitní štěně.
Pokud se v chovu nevyznáte a nikoho takového nemáte ani mezi známými, požádejte o pomoc chovatelský klub nebo poradce chovu daného plemene (viz seriál o chovu psů), rádi Vám vhodné štěně doporučí. Kontakt získáte v odborných časopisech nebo na sekretariátu ČMKU. Obecně však platí, že hledáte chovatele s úspěšnými odchovy, ať už na poli sportovním nebo výstavním. Zjistíme-li například že již čtyři generace štěňat z chovu Tondy Vomáčky získávají na výstavách stále první ceny, je to určitě lepší doporučení, než vychvalující inzerát Novákových, kteří mají první (tudíž nevyzkoušený) vrh po feně, jež byla na výstavě druhá od konce. Stejně tak má-li každý z rodičů štěňat 15 zkoušek z výkonu, je pravděpodobné, že i jejich potomci budou mít dobrou povahu a ve výcviku obstojí. Ptáte se, kde získat potřebné informace? Je to jednoduché - navštivte výstavy, bonitace,zkoušky - brzy si jistě uděláte obrázek o tom, kdo je vlastně nejlepší. Ve výstavním katalogu je u každého psa uveden chovatel (tedy majitel jeho matky) a vzadu jsou na jednotlivé chovatele kontakty.
Dobré je sehnat si standard Vámi vybraného plemene, zjistit jaké vady nesmí pes mít a které se naopak v chovu nejčastěji vyskytují. Požaduje-li například standard plnochrupost, nekoupíme psa po rodičích, kterým zuby chybí (pozor, vadu pes může zdědit i když se projevila jen u prarodičů nebo např. u "tety").
Takže máte vybraného chovatele, který má odchovy bez vad, úspěšné na výstavách nebo zkouškách (příp. obojí) a víte, že rodiče štěňat a jejich příbuzní a předkové nemají žádné dědičné vady. Teď už nezbývá než Vámi vybraného chovatele kontaktovat (telefonicky, písemně, na výstavě - záleží jen na Vás), zjistit zda má právě štěňata, popř. na kdy je plánuje a jedno si zamluvit. Domluvte se na ceně a formě platby, zeptejte se na otce štěňat, kolikátí si budete moci štěně vybrat (platí pravidlo, že zadáte-li si štěně jako třetí, můžete si také jako třetí vybrat - např. ze šesti štěňat Vám tak zbudou na výběr tři) a kdy je předpokládaná doba odběru.
V ideálním případě máte do odběru nějaký ten pátek čas a můžete se tak na příchod nového člena rodiny náležitě připravit. Jak, to si povíme v dalším díle.