Kousnutí zmijí u psa | MUJPES.CZ

V našich podmínkách se můžeme setkat pouze s jediným jedovatým volně žijícím hadem -zmijí obecnou (Vipera berus ). Na vycházkách v místech, kde se zmije vyskytují se může snadno přihodit, že našeho psa tato zmije uštkne. Jak se tedy toto kousnutí projevuje a jak poskytnout našemu čtyřnohému kamarádovi účinnou první pomoc?

Průběh intoxikace zmijím jedem může probíhat s různou intenzitou, neboť je závislý na řadě faktorů: např. na množství vpraveného toxinu, na stáří hada, na počtu kousnutí, na velikosti psa, na jeho odolnosti a celkové kondici a v neposlední řadě také na místě uštknutí.

Po kousnutí se dostavují jak lokální, tak celkové klinické příznaky. V místě uštknutí záhy pozorujeme bolestivost, otok, krváceniny, zvětšené mízní uzliny.

Toxiny obsažené ve zmijím jedu velice rychle způsobují i celkové klinické příznaky, mezi které lze zařadit poruchy krevního oběhu, gastrointestinální potíže jako zvracení, nevolnost, koliku a může se vyskytnout i prudká reakce ve formě anafylaktického šoku.

Pokud zjistíme, že našeho psa uštkla zmije, je nutné pokusit se psa uklidnit a postižené místo znehybnit. Pokud pes jeví známky silného neklidu, je možné použít i sedativum, např. diazepam. Pokud je postižena končetina, přiložíme nad postižené místo směrem k srdci škrtidlo, které mírně utáhneme. Ránu je možné naříznout a jed tak alespoň zčásti odstranit z těla. Na postižené místo lze přikládat např. alkoholové obklady a ránu dezinfikovat, např. peroxidem vodíku nebo hypermanganem.

Po tomto prvotním ošetření se snažíme psa co nejrychleji dopravit k veterinárnímu lékaři!! Psa samozřejmě neseme a zabráníme mu v jakékoliv jiné aktivitě, neboť pohybem se jed rychleji dostává do celého organismu a účinky jedu nastupují rychleji a s větší intenzitou!! Nejvíce ohroženi na životě jsou psi malého vzrůstu, psi staří, nemocní anebo jinak oslabení.

Velké riziko představuje také uštknutí do hlavy, příp. hrudníku a břicha.

Názory a doporučení o první pomoci se v odborných pramenech dosti liší. Téma článku bylo zpracováno dle učebnice prof. Svobody Nemoci psa a kočky, rok vydání 2001 a Speciální veterinární toxikologie, doc. Zapletal a kol., rok vydání 2001.