Klíšťata zná každý pejskař – malé „pavoučkovité“ potvory pevně zakousnuté v kůži psa, které umí zkazit procházku i celou sezónu. Často s nimi bojujeme pomocí obojků, pipet a sprejů, ale málokdo opravdu ví, jak klíště žije, jak se vyvíjí, proč je tak účinným přenašečem nemocí a jak s tím souvisí správná (a včasná) prevence u psů. Tenhle článek ti přehledně vysvětlí, jak klíště funguje, jaké nákazy může na tvého psa i na tebe přenášet, jak ho bezpečně odstranit a jaké antiparazitní přípravky a postupy dávají v českých podmínkách největší smysl.
Klíšťata a tvoje zvíře
Co vlastně víme o klíšťatech a proč jsou pro psy problém?
Malé zvířátko zakouslé pevně do kůže našeho psího kamaráda na nás vystrkuje svůj zadeček. Nebo se ještě nerozhodlo kam se zakousne a jen tak si po něm leze. Máme na ně zlost. Všichni víme, jak vypadají, každý z nás se s nimi setkal. Vytáhli jsme proti nim do boje a pomocí různých „protiklíšťových opatření“ částečně vítězíme a nebo také ne. Podle situace. Ale napadlo Vás někdy, co víme o jejich životě? A bojujeme proti nim správně s uvědoměním si všech rizik?
Klíšťata v historii: od starého Egypta po současnost
Věřte nebo nevěřte, první literární zmínka o klíšťatech pochází z dob Homéra, tedy z dob 800 let př.n.l, i když se nejedná o doklad nejstarší. Opravdu nejstarším dokladem, alespoň podle autora knihy Milana Daniela „Tajné stezky smrtonošů, r. vydání 1985, ze které čerpáme, je nástěnná malba z hrobu Egypťana Antefa z dob XVIII. dynastie (1 500let př.n.l.), kde jsou vyobrazena na fragmentu malby hlavy hyeny a to na její vnitřní straně okraje ušního boltce. Někdy v 60 letech před n.l. doporučuje Columella v boji proti klíšťatům použít dehtu, další doporučení jsou různá, za zmínku stojí skutečnost, že jsou často zmiňovány vředy, které vznikají na zvířatech po odtrhnutí klíšťat (psy nevyjímaje).
Nauka o klíšťatech se nazývá ixodologie a její základy byly položeny v polovině 19.století.
Základní zoologie klíšťat: pavoukovci, čeledi a rozdíl mezi klíštětem a klíšťákem
Zoologicky patří klíšťata do třídy pavoukovců (Arachnoidea) a do podkmene klepítkatců (Chelicerata). Klepítkaci jsou živočišnou skupinou navazující pravděpodobně přímo na vyhynulé trilobity, prodělávali další vývoj, za nejmladší z klepítkatců se dnes považují roztoči.
Klíšťata (podřád Ixodides) jsou utvářením těla velmi stejnorodá skupina , která zahrnuje celosvětově asi 800druhů a dělí se na tři čeledě. Čeleď klíšťatovitých (Ixodidae) – 700 druhů, čeleď klíšťákovitých (Argasidae) – 100 druhů a čeleď Nuttalliellidae – 1 druh. Poslední čeleď je zoologickou raritou a její zástupce byl nalezen v Africe. Podíváme se tedy na zbývající dvě čeledě a to zkráceně na klíšťata a klíšťáky. obě čeledě mají společný způsob získávání potravy, liší se ale způsobem vývoje, nároky na vnější prostředí i zevnějškem.
Základní rozdíl je patrný na první pohled: klíšťata mají na hřbetní straně těla silný štít, který je výrazný zejména u hladových jedinců. U samce kryje téměř celý hřbet těla, zatímco u samice jen jeho přibližně přední třetinu. Zbytek těla samice je pokryt měkkou zřasenou pokožkou, která umožňuje u některých druhů až 300!! násobné zvětšení objemu klíštěte při nasávání krve. Rozměr štítu se při nasání nemění a tak je jeho velikost u nasátých samic téměř zanedbatelná. Sameček se nikdy v takové míře nemůže nasát, štít mu to nedovolí. Přední okraj štítu je mírně vykrojený v místě, kde k tělu přisedá hlavička. Hlavička klíštěte je dopředu utvářena v hypostom (chobotek), který má dlátovitý tvar a je vyzbrojen několika příčnými řadami drobných, dozadu směřujících zoubků. Po stranách chobotku jsou v pouzdrech uloženy párové chelicery (klepítka), kterou nejsou běžně vidět a v klidu toto vše zakrývají makadla, které jsou na hlavičce klíštěte vidět na první pohled.
Jak se klíště přichytí, saje krev a proč jde tak špatně dolů
Jak se klíště zakusuje…
Makadla mají před přisátím vyhledat nejvhodnější místo pro vpich. Rozevírají se a pomocí svalů se vysunují v pouzdrech umístěné klepítka. Ty jsou se dvěma zuby a jimi klíště natrhává kůži hostitele. Do vzniklé ranky vniká klíště hypostomem jehož soustava zpětných háčků zaručuje pevné uchopení. V dalším se některé druhy klíšťat pomocí jedné ze složek slin do rány „zacementují“.
A jak ho přemluvit, aby se pustilo…
Odstranit klíště lze bez potíží jenom v prvních hodinách po přisátí a nebo před samovolným uvolněním na konci sání krve. Jinak to jde poměrně ztuha. Dlouho tradovaná rada klíště vytáčet proti směru hodinových ručiček není opodstatněná. Háčky na hypostomu netvoří žádný závit. Nejlépe je prohlédnout sebe i psa každý večer po vycházce ještě tentýž den, dokud jdou přisátá klíšťata lehce odstranit. Pokud nechcete každý den vykonávat prohlídku, můžete svého psa pozorovat, i když se tím dostáváte ve vztahu ke klíštěti k časové prodlevě. Optimální je odstranění klíštěte do 48 hodin po zakousnutí. Obvykle bývá klíště přisáté tam, kde se Váš pes opakovaně škrábe, olizuje nebo se snaží vykusovat srst. V místě přisátí klíštěte vzniká intenzivní pocit svědění. Jestliže je klíště přisáté již delší dobu, nezbývá, než jím, po předchozí desinfekci místa, kam se přisálo, trpělivě pohybovat za strany na stranu a směrem vzhůru a zkusit, zda povolí. Ideální se pro tento účel jeví pinzety na odstraňování klíšťat, které mají tvar, jenž umožňuje stisknout část těla těsně za hlavičkou bez poškození těla klíštěte a bez toho, že by jste se jej museli dotknout. Rozšířená část ramínek pinzety před jejich zúžením na konci je tomu tvarem ideálně uzpůsobena: https://www.mujpes.cz/odstranovani-zakousnutych-klistat-1131/. Ranku po vynětí klíštěte opět desinfikujeme, zabrání se tak druhotné infekci. Jen malé upozornění i pro milovníky koček: obvykle dostupný jód je jako desinfekční prostředek pro kočky toxický.
S odstraněným klíštětem se dá dělat několikero různých věcí, účelem kterých je většinou jeho likvidace. Recepty jsou různé.
A ještě něco k tomu, jak se klíště orientuje v prostředí…
Na prvních párech nohou má klíště tzv. Halleyův orgán, prohlubeň se smyslovými chemoreceptorickými štítky, která je umístěna na prvním páru noh. Halleyův orgán je velmi důležitým čichovým orgánem pro vyhledání hostitele.
Klíšťata vs. klíšťáci: stavba těla a životní strategie
Klíšťáci nemají vyvinut hřbetní štít, ústní ústrojí je posunuto na břišní stranu těla a při pohledu shora na hladového klíšťáka vyčnívají zpod vrásčitého a bradavčitého těla jen nohy. U druhů, které žijí ve střední Evropě, je přechod hřbetní strany v břišní ostrý, takže tělo je lemováno jakýmsi kýlem. Pohlaví je rozeznatelné pouze pod mikroskopem. Halleyův orgán mají také a jejich výraznou specialitou jsou tzv. koxální žlázy, které při sání a po krve vylučují bezbarvou tekutinu, která sehrává roli při přenosu některých nákaz. Je pro ně typická vázanost na hnízda svých hostitelů. Pro pejskaře jsou na okraji zájmu… a proto zpět ke klíšťatům..
Vývojový cyklus klíštěte: od vajíčka k dospělci
Samička klíštěte klade vajíčka do povrchových vrstev půdy, do hrabanky, opadanky nebo do spodních částí vegetace. Počet vajíček je různý, u jednotlivých druhů kolísá od 600 do 20tisíc. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se podobají dospělým klíšťatům, jsou ale velmi drobné . Pro další vývoj je nezbytné, aby se nasály krve. Po překonání klidového období se svléknou a z pokožky vylezou už jako nymfa. Také nymfa musí nasát krev, aby dala vznik dospělému klíštěti. Ptáte se, proč na svých psech nacházíte jen dospělá klíšťata a ne jejich jednotlivá vývojová stadia? To je tak. Existují klíšťata, které se označují jako jednohostitelská. Larva, nymfa i dospělec neopouští svého hostitele, pouští se jen dospělá samička, a to jen z toho důvodu, že odchází do úkrytu naklást další vajíčka. U nás tyto druhy klíšťat nežijí. Nežijí u nás ani klíšťata dvojhostitelská, tam opouští hostitele nymfa a znovu nasedá jako dospělý jedinec. Ve střední Evropě žijí totiž klíšťata trojhostitelská, která mají nejsložitější vývojový cyklus. Každý vývojový stupeň po nasátí krve odpadá a další vývoj prodělává mimo jeho tělo, v nějakém terénním úkrytu. Z hlediska klíštěte je to značná komplikace, protože jsou dlouho vystavena vnějším činitelům (suchu, vlhku, teplotě..) a také riziku, že ve vhodnou dobu nenaleznou dalšího dárce krve. Na druhé straně vyššímu riziku vývoje odpovídá počet nakladených vajíček, který je přímo úměrný množství krve, které samička nasaje. U trojhostitelských klíšťat se dále ještě rozlišují další varianty a to podle toho, zda se vrací ke stejnému živočišnému druhu (skot – druhy těchto klíšťat žijí v tropech), nebo zda živočišné druhy střídají. Např. u nás žijící piják lužní (Dermacentor reticulatus) je trojhostitelským klíštětem, jehož larvy a nymfy cizopasí na drobných divoce žijících hlodavcích a hmyzožravcích , zatímco dospělci hlavně na volně žijících i domácích velkých savcích – spárkaté zvěři, skotu, ovcích, kozách. Larvy u nás nejznámějšího žijícího klíště - klíštěte obecného (Ixodes ricinus) sají krev drobných savců (myšic, hrabošů, rejsků, krtků, plchů..), ptáků, kteří si hledají potravu v lesích nebo křovinách při zemi (kosové, drozdi), ale i plazů (např. ještěrek). Nymfy vyhledávají savce větší, králíky, zajíce, veverky, nepohrdnou ani bažantem. Dospělci sají na velkých savcích …na srncích, jelenech, skotu, ovcích, kozách, koních a psech. Na člověku sají larvy, nymfy, i samice, ojediněle se přichytí i samec.
Klíště tak propojuje živočišné druhy, které by se jinak ani nesetkali. Z pohledu přenosu nákaz je podstatná skutečnost, že nákaza může být předána i jedním vývojovým stadiem na druhé a v určitém podílu i z nakažené samice na vajíčka.
Klíště obecné (Ixodes ricinus) v Česku
Blíže k tomu, které známe nejvíce…
U nás se s klíštětem obecným (Ixodes ricinus) můžeme setkat všude tam, kde mu vyhovují podmínky prostředí. Ve všech nadmořských výškách do 700-800m.n.m., zejména ve vlhkých smíšených nebo listnatých lesních porostech. Nežije v bažinách a rašeliništích, v jehličnatých monokulturách bez podrostu, v suchých borových lesech na písčinách, v akátových lesích, na orné, hospodářsky využívané půdě. Početnost se v místě výskytu může lišit i v rámci několika čtverečných metrů.
Celkové období aktivity trvá u nás většinou 210-240dní s vrcholem na jaře (květen, červen) a na podzim (září). V případě nepříznivých klimatických podmínek (např. suchého léta) může podzimní vrchol chybět.
Klíšťata svého hostitele aktivně nevyhledávají, pouze na něj čekají. Jejich horizontální pohyb v terénu je velmi omezený (drží se v nízkém nebo křovinném porostu v jeho dolních patrech). Přemisťování v terénu obstarávají jen hostitelé. Podstatné pro jednotlivá vývojová stadia je mikroklima úkrytu (teplota, vlhkost, sluneční záření). Vývoj klíštěte trvá 24-36měsíců. V pokusu, které snížil na minimum vliv přístupu k potravě a omezil se pouze na vliv klimatických podmínek (klíšťata měla k dispozici pro ně v nejvhodnější dobu bez omezení zdroj krve) ze 7 000 nasátých larev přežilo na louce pouze 125, na okraji lesa 688 a v hloubi doubravy 767 dospělců. Podstatná je pro rozšíření klíštěte relativní vlhkost vzduchu. V přírodě je běžně faktor prostředí kombinován ještě s možností zisku potravy. Může se tedy nejen stát, že se jednotlivá vývojová stádia svého hostitele nedočkají vlivem klimatu, ale také že kolem nich nepoběží nikdo vhodný, na koho by nasedli... Mohou sice čekat delší dobu, vývoj se tak může u jedince protáhnout až na 5-6let, v takovém případě se ale ještě více zvyšuje ztrátovost. Zde je také vysvětlení skutečnosti, že svět není klíšťaty přeplněn, jak by tomu odpovídal počet vajíček od jedné samice. Proto také ona marnotratnost při jejich snesení..
Jaké nemoci přenášejí klíšťata na psy a lidi
Klíšťat mohou fungovat jako přenašeči a zároveň hostitelé bakterií, které zahrnují rickettsie, borrelie a Francisellu tularensis. Nákazu přenášejí slinami při zakousnutí, které vypouští do rány, aby v místě vpichu omezili srážlivost krve. Sliny obsahují také látky, které potlačují imunitní odpověď napadeného organismu, jak na samo klíště, tak i bohužel na původce nákazy, kterou přenáší. Na přenosu nákazy se může podílet i střevní obsah klíštěte.
Nejznámější nákazou je Lymská borelióza – způsobená Borrelií burgdorferi, nově se předpokládá přenos ještě dalšími dvěma druhy a to Borrelia garini a Borrelia afzelii.. Nákazu může přenést pravděpodobně i jiný krvesající hmyz (komáři, muchničky, blechy). Nejčastějším příznakem u psů je zánět kloubů, který se stěhuje, méně častými příznaky je zánět srdečního svalu, ledvin a poškození nervové soustavy. Celkově je zvíře skleslé, neochotně se pohybuje, může mít horečku, kulhat, špatně žere. Přírodní ohniska nákazy jsou po celé České republice. V některých lokalitách ČR je infikováno až 25 klíšťat ze 100 vyšetřených. Pravděpodobně nejnebezpečnější jsou pro přenos na podzim infikovaná přezimující klíšťata, kterým se v období klidu borrelie množila ve střevech. Některé práce uvádí, že takto infikované klíště přenáší nákazu ihned po zakousnutí a jeho případné rychlé odstranění již proti infekci není účinné. Klasická červená skvrna, která je typická pro podezření a započetím diagnostiky u člověka se u psů nevyskytuje. Léčba bývá úspěšná v akutním stadiu, pozdější stadia jsou léčitelná obtížně. Borrelie mohou i přes léčbu v organismu přežít a ve chvílích snížené imunity organismu opět udeřit.
Klíšťová encefalitida (zánět mozkových blan) je výlučnou záležitostí člověka.
V Evropě je třeba mít se na pozoru také před ricketsiózou – která je způsobena nitrobuněčnými bakteriemi z rodu Rickettsia s několika poddruhy. Klinické příznaky infekce nejsou u psů přítomny, pes nefunguje ani jako zdroj infekce, pokud jsou ale v jeho krvi zjištěny protilátky, jedná se o varovný signál možné infekce pro člověka, který pobývá ve stejném prostředí jako pes.
Bezpečné odstraňování klíšťat u psů krok za krokem
Základem omezení rizika přenosu nákaz je pokud možno nekontaktní odstranění klíštěte ze psa (pinzety, vytahovače!) a poté řádné umytí rukou mýdlem. Před a po odstranění klíštěte se postižené místo doporučuje desinfikovat. Opatrně zvláště v případě, že došlo při zákroku k poškození klíštěte jako takového, příp. vylití jeho střevního obsahu. V tomto případě je desinfekce ranky po vynětí nezbytná. Zabraňte kontaktu střevního obsahu s Vaší kůží a spojivkami.
Jak chránit psa před klíšťaty: antiparazitika a prevence
Prevence, prevence a prevence. Použití antiparazitních přípravků, časté kontroly psů, zejména, pokud se s ním nacházíte v rizikovém, pro klíšťata klimaticky vhodném prostředí. Antiparazitní přípravky mají různou podobu. Mohou být ve formě sprejů, obojků, nebo tzv. spot-onů, tedy pipet za krk.
Existují různé značky různých firem. Důležité je ale všímat si účinné látky ve výrobku, který kupujete. U obojků si všímejte datumu spotřeby, je na obalu výrobku. U sprejů dodržujte dávkování a rovnoměrné rozptýlení přípravku do srsti, které je zárukou účinnosti přípravku. Preparáty na hranici záruky mají sníženou účinnost (týká se i spot-onů). Doporučujeme sebrat odvahu a požádat o umožnění kontroly data spotřeby aplikovaného výrobku, které Vám na Vaše zvíře aplikuje někdo jiný než vy, např. přímo prodejce antiparazitika. Dodržujte pokyny aplikace. Většina účinných látek v antiparaziticích je toxická pro vodní živočichy. Aplikovat tedy na psa antiparazitikum a ještě téhož dne ho poslat za aportkem do vodního toku nemusí být zrovna to pravé ořechové.
Proti borrelióze je možné zvíře očkovat. Očkování spouští tvorbu protilátek proti původcům onemocnění. Nejvhodnější dobou pro očkování jsou zimní měsíce.
Testování klíšťat a mapy nákaz v ČR
Vytažené klíště můžete zaslat k prověření jeho bezinfekčnosti k vyšetření. Aktuální mapa nákaz a kontakt na pracoviště, které vyšetření provádí je zde: https://www.kliste.cz/
Přejeme všem příjemně strávené chvíle při aplikaci antiparazitik před vrcholem klíštěcí sezóny:-))
Naše zkušenosti s tzv. žvýkacími tabletami popisujeme zde: https://www.mujpes.cz/blog/bravecto-versus-anaplazmoza-mujpes-cz/
FAQ sekce - Klíšťata u psů – nejčastější otázky pejskařů
1. Jak rychle musím klíště u psa odstranit?
Ideální je klíště odstranit co nejdříve, nejlépe v řádu hodin. U řady nákaz (např. boreliózy) se riziko přenosu zvyšuje s dobou přisátí. Za praktickou hranici se považuje 24–48 hodin, ale vždy platí: čím dřív, tím lépe.
2. Mám klíště „vytáčet“ proti směru hodinových ručiček?
Ne. Hypostom (chobotek) klíštěte nemá žádný závit, takže vytáčení nemá opodstatnění. Klíště se nejlépe odstraňuje pevně, ale šetrně – tahem vzhůru a jemným kýváním ze strany na stranu pomocí vhodné pinzety nebo háčku.
3. Co když se mi utrhne „hlavička“ a kousek zůstane v kůži?
Pokud v kůži zůstane část kusadla či hypostomu, jde většinou o cizí těleso, které může způsobit lokální zánět, ale riziko přenosu nákazy už je v tu chvíli mnohem menší. Místo pečlivě dezinfikuj a sleduj – pokud zůstane zarudlé, oteklé nebo bolestivé, navštiv veterináře.
4. Mám klíště před vytažením potřít olejem, máslem nebo lihem?
Ne. Potírání tukem, olejem či lihem může klíště „podusit“ a vyvolat reflexní vyprázdnění střevního obsahu nebo zvýšené slinění do rány, čímž se může zvýšit riziko přenosu infekce. Nejbezpečnější je rychlé mechanické odstranění bez „vylepšováků“.
5. Jak správně klíště psovi vyndat?
Použij speciální pinzetu nebo háček na klíšťata, uchop klíště co nejblíže kůži (za hlavičku, ne za břicho) a pomalu, ale pevně táhni kolmo vzhůru, s mírným kýváním. Před i po vytažení místo dezinfikuj a nakonec si umyj ruce mýdlem a vodou.
6. Můžu se od klíštěte na psovi nakazit i já?
Ano, riziko existuje, zejména při nešetrné manipulaci (rozmáčknutí prsty, kontakt obsahu klíštěte s poraněnou kůží nebo sliznicemi, např. očima). Proto vždy používej nástroj, nedotýkej se klíštěte holou rukou a po zákroku si důkladně umyj ruce.
7. Jak poznám u psa Lymskou boreliózu? Má taky červený flek jako člověk?
Typický červený kruhový flek (erythema migrans), který sledujeme u lidí, se u psů prakticky nevyskytuje. U psa bývá hlavním příznakem stěhovavé kulhání (bolest kloubů), horečka, únava, neochota k pohybu, horší příjem potravy. Při těchto příznacích a současném výskytu klíšťat je na místě návštěva veterináře a vyšetření.
8. Má smysl nechat psa očkovat proti borelióze?
Očkování proti borelióze může u psů v rizikových oblastech dávat smysl jako doplněk k ochraně proti klíšťatům (ne její náhrada). Nejvhodnější dobou pro očkování jsou zimní měsíce, aby si pes vytvořil protilátky před začátkem klíštěcí sezóny. Konkrétní vhodnost vždy zvaž s veterinářem podle lokality a životního stylu psa.
9. Jaké antiparazitikum je pro psa nejlepší – obojek, pipeta nebo sprej?
Každá forma má své plusy a mínusy. Obojek poskytuje dlouhodobou ochranu, spot-on (pipeta) se snadno aplikuje a sprej umožňuje přesné dávkování na konkrétní části těla. Důležitá je ale hlavně účinná látka, správná aplikace, dodržení dávkování a kontrola doby použitelnosti – „prošlý“ přípravek má výrazně nižší účinnost.
10. Mám psa prohlížet i když používám antiparazitní přípravek?
Ano. Žádné antiparazitikum není stoprocentní. Pravidelná kontrola srsti, uší, mezi prsty a slabin po procházce (zejména v rizikových oblastech) zůstává důležitou součástí prevence – i s obojkem nebo pipetou.
11. Je pravda, že klíšťata „skáčou“ ze stromů?
Ne, to je mýtus. Klíšťata mají velmi omezený pohyb a většinou sedí v nižší vegetaci – v trávě, křovinách, na spodních větvích. Na hostitele se dostanou při kontaktu, když kolem projde nebo proběhne.
12. Má cenu nechávat klíště testovat v laboratoři?
Testování klíšťat může dát informaci o přítomnosti konkrétního patogena, ale nenahradí sledování zdravotního stavu psa ani případné vyšetření krve. V rizikových lokalitách mohou výsledky pomoci zmapovat výskyt nákaz, pro konkrétního psa je ale podstatné všímat si příznaků a včas řešit zdravotní změny s veterinářem.
13. Kdy je v Česku největší sezóna klíšťat u psů?
V českých podmínkách trvá aktivita klíšťat zhruba od března/dubna do října/listopadu podle počasí. Největší špička bývá na jaře (květen–červen) a druhá, menší, na podzim (září). V teplejších oblastech nebo při mírných zimách se ale klíšťata mohou objevit i mimo tato „klasická“ období.
14. Kde v ČR hrozí psům největší riziko klíšťat?
Nejrizikovější jsou vlhčí listnaté a smíšené lesy, křovinaté okraje cest, louky s vyšší trávou a zarostlé okraje vodních ploch. Naopak v suchých borových lesích bez podrostu, v jehličnatých monokulturách nebo na intenzivně obdělávaných polích je klíšťat méně. I v městských parcích a na zahradách se ale klíšťata v posledních letech vyskytují stále častěji.
15. Jak nejlépe v ČR chránit psa proti klíšťatům dlouhodobě?
V našich podmínkách dává smysl kombinace: kvalitní antiparazitikum (obojek nebo pipeta podle typu psa a prostředí) nebo žvýkací tableta podávaná v pravidelném dávkování v kombinace s repeletním sprejem nebo šamponem a pravidelné prohlížení srsti po vycházkách, očkování proti borelióze u psů v rizikových oblastech a omezení pobytu v nejrizikovějším porostu v období špičky sezóny. Dlouhodobý efekt má i systematické ošetření psů v celé domácnosti, ne jen „toho, co chodí do lesa nejčastěji“ a ošetřete i kočku, pokud bydlí se psem. U kočky používjete jen antiparazitika určneá pro kočky. Ty psí pro ni mohou být toxické.
