Co nám říká informace o krmivu: bílkovina 23%? Je to hodně nebo málo? Není 27% pro mého pejska lépe? Jak to má vlastně být?
Bílkovina je vysokomolekulární látkou. V krmné dávce je nenahraditelná a nezastupitelná. Potřeba bílkoviny je ovlivněna její kvalitou, aminokyselinovým složením, stravitelností a energetickou hodnotou krmiva.
Přeskočíme kvalitu bílkoviny, vrátíme se k ní později a věnujme se blíže její stravitelnosti a aminokyselinovému složení.
Aminokyselinové složení bílkoviny a stravitelnost bílkoviny
Pro toho, kdo se zajímá o výživu, je důležité, že z důvodu své velikosti bílkovina není schopna projít buněčnou membránou. V trávícím ústrojí se musí pomocí působení účinných látek (proteolytických enzymů) nejprve rozštěpit na menší části, které se nazývají aminokyselinami (dále budeme používat jen zkratku AMK). Štěpení bílkoviny na menší části = trávení bílkoviny. Trávení bílkoviny (její stravitelnost) je ovlivněna enzymatickým vybavením daného živočišného druhu, příp. jedince. Bílkovina, která není rozložena na menší části, neprojde stěnou trávícího ústrojí. Z hlediska původu rozdělujeme bílkovinu na bílkovinu původu živočišného a původu rostlinného. Živočišná bílkovina je pro psa přirozenou součástí stravy. Schopnost trávit rostlinnou bílkovinu je závislá na délce pobytu této bílkoviny v trávícím traktu a na jejím trávení se podílí také mikroflóra trávícího traktu. Mikrobiální trávení u psa nehraje příliš velkou roli.Trávící trakt se v poměru k délce těla vlivem domestikace sice pejskovi oproti vlku mírně prodloužil, pes je ale stále především masožravcem, který je specializován na příjem potravy ve větších dávkách o vysoké koncentraci živin. A této charakteristice odpovídá bílkovina původu živočišného. I když i ta může být vázána do vazeb, se kterými si pes se svou enzymatickou výbavou neporadí (peří, srst apod.).
Z pohledu výživy je významných 21 AMK.
Některé aminokyseliny si organismus dokáže vytvořit sám. Tyto aminokyseliny se zahrnují do jedné velké skupiny a říká se jim aminokyseliny postradatelné - neesenciální (prolin, serin, alanin, oxyprolin, asparagin, glutamin... ). Druhá skupina AMK se nazývá polopostradatelnými AMK – semiesenciální a náleží do ní arginin, tyrosin a cystein. Ty, které si neumí organismus vytvořit sám se nazývají aminokyselinami nepostradatelnými - esenciálními a je nutné, aby je zvíře nebo i člověk dostával v potravě.
Každý živočišný druh má různou potřebu „svého“ spektra aminokyselin. Pro psy a kočky do nepostradatelných (esenciálních) AMK patří 10 AMK a to: valin, methionin, lysin, leucin, isoleucin, tryptofan, fenylalanin, threonin, histidin a arginin.
Podívejte se na svého psa. I když se zdá jeho tělo navenek celistvé, ve skutečnosti se jedná o neustálý proces přeměny. Vstřebané AMK se dostávají krví do jater a do ostatních orgánů. Z části z nich se obnovuje organismus. Organismus si ze vstřebaných AMK postaví svou vlastní bílkovinu. K části vstřebaných bílkovin se přidává odbouraná bílkovina organismu a účastní se dalších změn.
Tvorba bílkoviny (proteosyntéza) v těle probíhá podle předem geneticky daného klíče. Při tvorbě se uplatňují jak esenciální tak i neesenciální AMK. V případě, že některá z AMK není v krevním oběhu k dispozici a jedná se o AMK esenciální, dojde k zastavení této tvorby. Tato AMK se nazývá AMK limitující. Pro psy je limitující AMK methionin a lysin. Často si můžete všimnout, že přídavek limitující AMK vyrobených synteticky zmiňují také někteří výrobci v surovinovém složení granulovaných krmiv na obalu krmiva (….obiloviny, maso a vedlejší produkty živočišného původu, ……L – lysin, D, L – methionin, vitamíny a minerální látky………).
Z pohledu obsahu esenciálních AMK dělíme bílkovinu na plnohodnotnou - ta obsahuje všechny nepostradatelné aminokyseliny a bílkovinu neplnohodnotnou - její pravý opak.
Kvalitu bílkovin vyjadřujeme jejich biologickou hodnotou.
Biologická hodnota bílkovin (BHB) se určuje podle jejich aminokyselinového složení a měří se množstvím bílkovin, které se v těle vytvoří ze 100g bílkovin krmiva. Zvířata s kratším trávícím ústrojím, mezi které patří i pes, jsou na BHB náročnější.
U živočišných bílkovin (maso, mléko, vejce) se pohybuje BHB v rozmezí 70-95%. U rostlinných bílkoviny kolem 60-65%. A co se dělá pro zvýšení BHB v krmivu? Přidávají se synteticky vyráběné limitující AMK :-).
Pro následující řádky si musíme vysvětlit, že i když v letáčku nebo v propagačních materiálech výrobce krmiva hovoří o bílkovině krmiva a deklaruje: bílkovina (protein) 26%, tak se vlastně o bílkovinu nejedná. Laboratorně se v krmivu nestanovuje bílkovina, ale dusíkaté látky.
Pod pojmem dusíkaté látky rozumíme analyticky stanovený dusík v krmivech vynásobený faktorem 6.25, který je odvozen ze skutečnosti, že bílkoviny obsahují 16% dusíku. Pojem „dusíkaté látky“ nezahrnují pouze bílkovinu, ale také dusíkaté látky nebílkovinné povahy (volné AMK, amidy, nízkomolekulární peptidy, nitráty, puriny, deriváty pyrimidinu, amonné soli, betain, cholin a glykosidy obsahující dusík (Sommer, 1985).
Ve výživě krmiváři tedy nehovoří o bílkovině, ale pracuje se s pojmem dusíkaté látky (N-látky, NL) .
Potřeba dusíkatých látek
Potřeba NL se vztahuje k určité energetické hodnotě krmiva. Doporučený minimální obsah proteinu v dietě (AAFCO 2000) v % sušiny krmiva o 14.65MJ/kg je 18% pro dospělé psy. Pro psy v růstu nebo reprodukci 22%. Pozor! Prosím nezjednodušujte! Není to o tom, že by krmivo pro dospělé psy mělo obsahovat 18% NL (tj.180g NL/kg). Je to o tom, že by dusíkaté látky měly být v sušině krmiva (100% sušina krmiva = 0% obsah vody – běžně deklarují kompletní granulovaná krmiva kolem 10% obsahu vody) zastoupeny minimálně z 18% při určité energetické koncentraci tohoto krmiva (tj. 14.65MJ/kg).
Podobné doporučení existuje také pro obsah jednotlivých esenciálních AMK v dietě.
Intenzita přeměny bílkovin v organismu se u zvířat určuje tzv. dusíkovou bilancí tj. poměrem mezi množstvím přijatých a vyloučených bílkovin z organismu. Množství bílkovin zadržených v těle se určuje podle množství dusíku v moči (nadbytečný dusík se z těla vylučuje právě touto cestou).
Pokud převládá příjem bílkovin nad jejich výdejem, hovoříme o tzv. kladné dusíkaté bilanci. Týká se zvířat v období růstu (v období růstu je vyšší potřeba bílkovin, ale zároveň se zvyšuje také jejich využitelnost), u dospělců v období březosti a hladovění. O záporné dusíkaté bilanci hovoříme, když výdej bílkovin převládá nad příjmem (tzv. bílkovinné hladovění zvířat). O vyrovnané dusíkaté bilanci (rovnováze) hovoříme, když je příjem roven výdeji.
Minimální množství bílkovin, které organismus potřebuje k udržení dusíkové rovnováhy při dostatečném přívodu sacharidů a tuků se nazývá bílkovinné minimum (při nedostatečném přívodu energie může bílkovina sloužit jako zdroj energie, tuky a cukry nemohou být ale zdrojem bílkovin). Bílkovinné minimum se zvyšuje při zatížení organismu a laktaci.
A co se stane, když je bílkoviny v krmivu nadbytek?
Bílkoviny se v organismu do zásoby neukládají, příp. jen v minimálním množství. Nadbytečné bílkoviny se oxidují nebo se využívají k syntéze glykogenu (rezervní zásoba energie). Výsledkem jejich přeměn jsou pro organismus poměrně vysoce toxické látky (amoniak, aminy), které se detoxikují v játrech, krevní cestou se dostávají do ledvin a ve formě moči se vylučují z těla ven. Ukazatelem tvorby a vylučování konečných zplodin přeměny bílkovin je hladina zbytkového (nebílkovinného) dusíku v krevním séru. Pochody související se zpracováním přebytečných dusíkatých látek jsou poměrně energeticky náročné. V odborných kruzích se hovoří o snížení produkční účinnosti krmných dávek, tzn. že energie krmiva není plně vykládána pro růst a reprodukci (řečeno slovníčkem výživáře), ale její část organismus uplatňuje na detoxikaci toxických látek v těle, které by nemusely vzniknout, alespoň ne nad určitou míru, kdyby bylo krmivo lépe vyváženo. V této souvislosti se hovoří také o dlouhodobé zátěži vnitřních orgánů.
Co jsi vzít z těchto pár řádků? Poměrně zásadní zjištění. Teď už víme, že zběžným pohledem na obal krmiva o bílkovině v tomto krmivu vlastně nic nezjistíme. A to má také svou hodnotu...:-)
Ing. Yvona Rumpíková
Pozn. seznam použité literatury u autora článku.