Vracející se zákazníky žádáme o novou registraci. Přihlášení pod uživatelským jménem přechodem na nový systém není platné. Nyní se po přeregistrování můžete hlásit pod svým e-mailem a heslem. Pro registrované zákazníky máme připraveny množstevní, věrnostní i objemové slevy a to do výše až 8%. Děkujeme.

Vedení psa u kola

Určitě už každý z nás někdy viděl cyklistu, jak jede na kole a vedle něj běží spokojeně na vodítku pes. Ale ne vždy tomu takhle musí být . Já osobně jsem měla tu možnost vidět, když psík připoutaný k vodítku a posléze k pánovi, který sedí na kole, spatřil procházejícího psího kamaráda a neštěstí bylo na světě. Psík se rozbíhá směrem jiným než je pánův směr a pár sekund nato už leží páníček, v dobrém případě, na chodníku s odřenou nějakou částí těla nebo také v kaluži apod. Takže když se vrátíme k prvnímu případu, kdy psík spokojeně běží vedle kola, bude se nám zdát na pohled situace zcela prostá.

Ale i tady platí hluboká pravda, že žádný učený z nebe nespadl. Tahle dokonalá souhra psa i jeho pána vyžaduje nejen dokonalý výcvik psa, ale důležitá je i důslednost pána, avšak požadavky kladené na psa musí odpovídat i jeho možnostem. Tím mám na mysli, že musíme brát ohled na velikost, stáří a fyzičku psa. Určitou roli samozřejmě hraje i počasí. V chladnějším počasí je psík schopen zvládnout delší vzdálenost a naopak v horkém parnem dni se jízda se psem na kole skoro nedoporučuje (hrozí přehřátí organizmu a bez přísunu vody dokonce kolaps). Aby byly vaše "jízdní procházky" bezpečné a potěšení oboustranné, chtěla bych vám připomenout eventuálním zájemcům několik základních a výcvikových pravidel.

NEŽ NASEDNETE NA KOLO

Způsob jízdy, její tempo i délku trasy je nutno vždy přizpůsobit plemenu i věku psa. Tento druh sportu mohou s úspěchem provozovat například lovečtí psi, knírači, ovčáci a podobná plemena. Malou výjimku tvoři plemena jako jsou boxeři, buldoci apod. (tzv. plemena, která mají kratší nosní přepážku než ostatní plemena). Tento handicap působí psům s tímto čenichem problémy většinou v teplejším počasí, kdy tato nosní přepážka stěžuje dýchaní.

Malí pejskové jako jorkšírští teriéři, jezevčíci a jiní by se měli raději vozit.

Důležité je i stáří psa. S dospělým psem, který dosáhl věku alespoň 1 až 1,5 roku je možné konat i několikakilometrové projížďky. U mladých psů dlouhý běh nepůsobí příznivě na jejich svalovou hmotu a kostní soustavu. Mohlo by u nich nastat i nežádoucí poškození kyčelních kloubů.

Další důležitou věci před tím než se vydáte na vaši vyjížďku je, že bychom neměli psíka 3-4 hodiny před jízdou na kole vůbec krmit! Při běhu se psovi hýbe žaludek do stran a hrozí zde přetočení žaludku a když v tomto případě není ihned přivolán zvěrolékař hrozí i úhyn zvířete! Před první delší jízdou (1-2) hodiny by měl prohlédnout psa veterinář.

A JAK NA TO?

Výcvik je vhodné zahájit na polních nebo lesních cestách a podobných klidných cestách, nácvik v těchto klidnějších místech, která snižují nebezpečí úrazů i nebezpečí vzniku stresových situaci u obou partnerů. Při zvládnutí s nácviku v tomto prostředí lze později postupně pokračovat na silnicích mimo město. Je-li pes dokonale připraven můžeme ho pomalu přivykat na trénink v městských ulicích. Ale i zde dbáme zpočátku na to abychom přivykaní trénovali raději v méně frekventovaných komunikacích.

Před zahájením výcviku necháme psa dostatečně vyběhat. Je tím myšleno, že ho necháme vykonat jeho potřebu a trochu se s ním projít. Pro psa, který musí být vždy vedený na pravé straně  kola, zvolíme povel, který nebudeme měnit a zvykáme ho na něho tak aby si dokonale zafixoval se spojením se svým místem na pravé straně kola. Nežádoucí činnost psa usměrňujeme povelem, který jsme si pro tyto účely vybrali a krátkým rázným trhnutím vodítka. Psa bezpodmínečně přivykáme na místě po naší pravé straně jízdního kola. Na silnici tak bude chráněn před ostatními vozidly a při jízdě ve městě se bude vždy nacházet mezi kolem a chodníkem.

Současně psa cvičíme na povel "stůj" a "vpřed". Tyto cviky bychom měli nejprve provádět za chůze. Je to jakási jednodušší a přijatelnější forma pro psa a myslím, že dokáže uchránit a předejít mnoha úrazům. Dáme se do pohybu se psem po pravé straně, stejně jako na kole. Vydáme povel "stůj" a na chvíli se zastavíme. Následuje pochvala. Při výcviku za chůze můžeme použít i menší pamlsek, při přímé jízdě už to není tak vhodné. Pamlsek by mohl zaskočit nebo při zvýšeném tlaku obojku na krk by mohl dusit. Opět se dáme do pohybu a při vykročení dáme povel "vpřed" a opět psíka pochválíme.

Tyto povely můžeme po sobě zopakovat dvakrát až třikrát. Po té necháme psa proběhnout, abychom mu výcvik neznudili. A po nějaké chvilce můžeme s výcvikem pokračovat. K dalšímu ztížení cviku vezeme kolo a vedeme psa současně po pravé straně. V této části výcviku by měl mít pes zvládnuté povely "stůj" a "vpřed". Takže by tahle část neměla být tak problematická.

Vodítko držíme vždy pouze v ruce, nikdy je nepřivazujeme za řidítka a ani nikam jinam. Při náhodném nebo nečekaném pohybu psa (třeba při jeho zastavení při vyprázdnění) můžeme vodítko držené v ruce pustit a nic se neděje, pokud vodítko napevno přivážeme mohl by nám pes strhnout kolo na zem. 

Přejdeme tedy do samotné fáze, kdy nasedáme na kolo a vydáváme se na naši první společnou projížďku. Jezdíme pomalu a po ujetí několika desítek metrů dáváme povel "stůj". Následuje velká pochvala a za několik vteřin následuje povel "vpřed" a pokračujeme v jízdě. Interval mezi jednotlivými povely pozvolna prodlužujeme. Na delší jízdu psa přivykáme postupně.

Zpočátku jedeme bez přerušení 5-10minut, potom sestoupíme a jdeme pěšky. Čas délky jízdy zvyšujeme denně pozvolna cca o 5 minut. Při jízdě dbáme na to, aby pes nejen netlačil na kolo, ale ani se od něj nevzdaloval. Cvik považujeme za zvládnutý, když pes běží volně vedle kola a netáhne.

Křižovatky ve městě neprojíždíme, ale přecházíme pěšky. Přitom zkrátíme vodítko tak , aby pes sám nemohl vstoupit do jízdní dráhy.

NĚCO NA ZÁVĚR


Jezdit můžeme vždy pouze takovou rychlostí, aby nám pes bez obtíží stačil. Jinak by mu mohly hrozit i vážné poruchy oběhového a dýchacího systému. Stále musíme mít na paměti, že na vozovce nebýváme sami. Nesmíme proto svou "jízdní procházkou" ohrozit a zkomplikovat život nejen sobě a svému psovi, ale i všem ostatním účastníkům silničního provozu.



Příště: Jak docílit toho, aby pes u kola netáhl za ostatními psi a jinými rušivými elementy?